Restaurování - Petr Rodek - restaurátor

Historie restaurování

Od doby, kdy se začal používat nábytek, vznikla tím také potřeba jej čas od času opravit. Od středověku se touto činností zabývali výrobci nábytku nebo místní truhláři, kteří někdy lépe někdy hůře, spíše ke škodě dané věci, se snažili o opravu. Tak jsou často k vidění jednotlivé kusy nábytku s pracně vyrobenými železnými výztuhami, přibité hřeby, v lepším případě přišroubované k ulomeným nožkám či rozklíženým spojům. S nástupem zájmu o sběratelství starožitností vzniká speciální odvětví zabývající se záchranou poškozených starých cenností.

Restaurátor

Na restaurátora se kladou velmi rozmanité požadavky a restaurování tak vyžaduje různé kvalifikace, jak umělecké, tak technické. Musí mít výtvarné schopnosti, aby dokázal dílo obnovit a případně doplnit, dobré znalosti dějin umění a především znalosti o uměleckých a řemeslných technik starých dob. To platí zvláště pro restaurování starožitných předmětů z různých materiálů, které vyžadují pokaždé jiné techniky (kov, sklo, dřevo, papír, keramika, textil, kámen atd.).

Restaurování

Restaurovaný nábytek lze dělit na tři skupiny:

Při restaurování nábytku z měkkého dřeva je třeba odstranit staré nátěry. Děje se tak pouze mechanicky. Poté je nábytek dokonale vysušen, jsou opraveny jeho poškozené části a na řadu přichází vybroušení celého kusu. Posledním článkem v řetězci je povrchová úprava, kdy je nábytek upraven a vyleštěn pomocí speciálních vosků.

Restaurování nábytku z masivního tvrdého dřeva a dýhovaného nábytku je obdobné. Nábytek je nejdřív očištěn a zbaven škůdců (chemicky nebo plynem). Poškozené části jsou obroušeny a opraveny s použitím starého materiálu. Nakonec je nábytek podroben povrchové úpravě.